Jaké je to být nevidomý?
aneb
(Co vidíš? Nevidíš? Tak vidíš!)
Skoro osmdesátka prváků se rozhodla si vyzkoušet na vlastní kůži (a hlavně poslepu), jaké to je proplouvat světem bez kontrolek. Už třináctý ročník této osvětové akce – konaný v magickém čase 11. 11. 2026 dopoledne na půdě VOŠ – opět dokázal, že nejlepší způsob, jak pochopit nevidomé, je nechat zdravé studenty, ať si nejdřív sami zkusí trefit pusou rohlík.
Akce sice cílila na samostatnost, ale největší samostatnost se projevila v momentě, kdy si studenti navzájem dělali pokusné králíky. Poté, co si přežili vlastní nácvik, plynule přešli do role průvodců, takže zmatených lidí s bílou holí po chodbách rázem běhalo dvakrát tolik.
Kromě šlapání do prázdna si účastníci osahali speciální brýle simulující nejrůznější oční vady (což v praxi vypadá tak, že jdete po chodbě s jistotou astronauta na Marsu) a potrápili prsty na Pichtově psacím stroji ve snaze vyťukat Braillovo písmo.
Zlatým hřebem programu byla provizorní tma-kavárna ve spolupráci s TyfloCentrem Ostrava a jejich zaměstnankyní, naší skvělou absolventkou Kamilou Rojákovou. Tam teprve propuklo to správné psycho:
Uvařit si kávu nebo čaj poslepu: Zhruba na úrovni operace slepého střeva v jedoucím vlaku.
Namazat si rohlík či chleba: Výsledek se pohyboval někde mezi abstraktním uměním a pokusem o zazdění stolu máslem.
Za organizátorky
Mgr. Soňa Lenobelová
Mgr. Karla Končeková Kvardová
Mgr. Eva Šimandlová
